Atari 800

V roce 1978 vedení Atari usoudilo, že by bylo dobře, aby také Atari začala s výrobou domácích osmibitových počítačů a vstoupila tak na nový slibný trh, kde již v té době působila třeba firma Apple Computer (s počítačem Apple II) či firma Commodore (s počítačem PET). Atari měla zvučné jméno, dostatek financí a také nově vyvinuté čipové sady (původně vyvinuté pro vylepšení konzol VCS) s nimiž mohla pro tyto nové stroje počítat. Protože Atari byla dosud hlavně herní společností, chtěla, aby její počítače byly snadno použitelné pro hry - to znamenalo mít dobrou grafiku a zvuk. Kvalitní obraz měly zajistit zákaznické čipy CTIA (Color Television Interface Adapter) a ANTIC (Alpha Numerics Television Interface Chip), zvuk pak podpůrný čip POKEY (POtenciometer and KEYboard controler chip).

Konstruktéři se dali do práce a v říjnu roku 1978 Atari oznámila své první domácí osmibitové počítače - modely označené jako Atari 400 a Atari 800. Atari 400, opět v duchu tradice firmy dávat prototypům jména, měl vývojové jméno Candy, Atari 800 dostal jméno Colleen. Kvůli počátečním výrobním a software problémům byla výroba prvních počítačů pozdržena až na leden roku 1979, kdy byly také veřejně představeny na Winter Consumer Electronics Show 79' v Chicagu. Prodávat je měla společnost Sears. V té samé době Atari zrušila výrobu pinballových stolů a pinballový trh definitivně opustila. Na jaře 79 se předseda Kassar rozhodnul propustit některé "zasloužilé" Atari inženýry jako "high-strung prima donnas", odešel hlavně Jay Miner a Joe Decuir (tvůrci VCS) - čímž si ovšem ještě více pohněval celé zbývající osazenstvo. Sériová výroba počítačů Atari v San Jose se však rozjížděla velmi pomalu, a tak se nakonec v nabídkovém katalogu Searsů objevily až začátkem září. Na samotné zboží si však zákazníci museli počkat ještě až do listopadu 1979. Výroba Atari 400/800 probíhala i na nové lince v prostorách původně painballové divize, na 1173 Borregas Ave., Sunnyvale CA.

Počítače Atari 400/800 byly báječné kusy mikro-inženýrství. Měly rozsáhlý soubor tehdy známých periférií: záznamový magnetofon, disketové jednotky 5.25", tiskárny, modemy, světelné pero, z Atari 2600 otočné ovladače paddle a joysticky. Pro připojení magnetofonu a disketové jednotky používaly sériové rozhraní SIO, jenž se v hrubých rysech podobalo dnešnímu rozhraní USB (Universal Serial Bus), konstruktéra Joe Decuira. Oproti jiným (konkurenčním) počítačům měli osmibitové počítače Atari pokročilou grafiku (nejprve 128 a následně s novým čipem až 256 barev) a také pokročilý zvuk (čtyřkanálový). Oba modely byly robustní konstrukce a kvůli tehdejším US normám s mohutným RF stíněním. Označení 400 a 800 znamenalo velikost paměti, se kterou měly být stroje uvedeny na trh: 4 KB pro model 400, 8 KB u modelu 800. Pamětové moduly 4, 8, 16 KB byly snadno vyměnitelné a bylo je možno dokupovat zvlášť. Tyto počítače byly veřejností i kritiky velmi dobře přijaty a velmi dobře se také prodávaly.

Pro plné využití schopností svých počítačů vyvinula firma Atari ve spolupráci se software firmou SMI (Shepardson Microsystems Inc.) svoji vlastní verzi programovacího jazyka BASIC (tzv. ATARI BASIC, měl i vlastní verzi znakové ASCII sady), vlastní operační systém (tzv. ATARI OS) a nakonec i vlastní diskový operační systém (tzv. ATARI DOS). Připravila se demonstrační cartridge. Začalo se v listopadu 78, ale vše se plně dokončilo až v polovině roku 79.

Používat svůj jedinečný software bylo v té době obvyklé i u Commodore či Apple. Když pak únoru 1981 společnost SMI ukončila činnost, převedla svá práva na software pro Atari na firmu Optimized Systems Software (OSS), která byla tvořena jejími bývalými zaměstnanci. Tato firma pak v práci pro Atari úspěšně pokračovala nadále.

Počítač Atari 400 byl prvním osmibitovým domácím počítačem Atari a byl navržen jako začátečnický systém pro domácnosti s dětmi, čemuž také odpovídal jeho vzhled a vybavení. Výroba byla zahájena v roce 1979 a v době uvedení na trh stál 549 USD. Osazen byl osmibitovým mikroprocesorem typu MOS 6502 firmy MOS TECHNOLOGY, který pracoval na taktu 1.79 MHz. Paměť RAM měla základní velikost 8 KB (možno vyměnit za 16 KB), paměť ROM s operačním systémem 10 KB. Mohli jste připojit až čtyři joysticky. Pod odklápěcím víkem na horní straně byl jeden slot pro zásuvný modul. Byl to první a poslední počítač Atari s levnou membránovou klávesnicí. Z cenových důvodů byl vybaven pouze TV výstupem obrazu. Zvuk byl šířen z interního reproduktoru. Původně měl být počítač osazen pamětí o velikosti 4 KB - odtud ono označení Atari 400.

Výroba Atari 800 běžela souběžně s modelem Atari 400. Atari 800 byl ale navržen pro vážnější práci - jako všestranně použitelný systém s možností snadného rozšíření. Byl určen hlavně pro movitější zákazníky, jeho cena v době uvedení na trh byla 999 USD. Mezi uživateli byl ale velmi oblíben a někteří nadšenci na něj dodnes nedají dopustit. V mnohém vzhledově připomínal psací stroj, měl také dobrou klávesnici. Počítač byl opět osazen mikroprocesorem typu MOS 6502 na taktu 1.79 MHz. Paměť RAM měla základní velikost 16 KB (díky 4 paměťovým slotům rozšiřitelná až na 48 KB), paměť ROM s operačním systémem 10 KB. Opět jste mohli připojit až čtyři joysticky a také zde byl zvuk šířen z interního reproduktoru. Výstup obrazu na TV a monitor. Pod odklápěcím víkem na horní straně byly dva sloty pro zásuvné moduly a čtyři sloty pro karty (např. karty přídavné paměti), které umožňovaly ono snadné rozšíření. Původně měl být počítač osazen pamětí o velikosti 8 KB - odtud ono označení Atari 800.

V řijnu 1980 byla u Atari z organizačních důvodů založena Atari Personal Computer Division - v lednu 81 přejmenována na přesnější Atari Computer Division.

Malá odbočka: V roce 1981 (tj. dva roky po zavedení Atari 400/800) společnost International Business Machines (IBM ) vstoupila na trh s počítači IBM PC. Počítače IBM PC, postavené na mikroprocesoru Intel 8086 se brzy staly průmyslovým standardem a udaly směr, jimž se ubíral další vývoj počítačů - až do podoby, jak je známe dnes.

V květnu 1981 byla z prodejních důvodů snížena prodejní cena počítačů 400/800 a příslušenství, ještě více poklesla cena pamětových modulů 8 a 16 KB.

Atari Computer Division byla v lednu 1982 přejmenována na Atari Home, se sloganem "We brought the computer age home.". Ke konci roku 82 bylo nezávislými zdroji odhadováno, že Atari celosvětově prodala 500 000 počítačů 400/800.

V roce 1982 Atari představila nový počítač, jenž nahradil modely Atari 400/800. Nový počítač měl označení Atari 1200XL (označení XL vzniklo jak zkratka ze slov "eXtended Line"). Tento počítač byl umístěn v úhledné nízkoprofilové skříňce ze světle/tmavě hnědého plastu v kombinaci s leštěným hliníkem a s kvalitní klávesnicí Mitsumi, veškerá elektronika byla na jediné PCB desce. Všechny další počítače řady XL měly mít nadále toto provedení. Počítač Atari 1200XL měl zdokonalený grafický čip, označený jako GTIA (Graphics Television Interface Adapter), jenž umožnil zdokonalit grafiku. (Těmito čipy byly následně osazovány i poslední série Atari 400/800, dosud vybavené čipy CTIA.) Oproti předchozím modelům, jež měly interní reproduktor, byl u tohoto počítače zvuk šířen pouze reproduktorem monitoru nebo televizoru. Interní reproduktor u tohoto modelu nebyl - a Atari už ho ani v žádném dalším počítači nepoužilo. Výroba probíhala v novém závodě 1215 Borregas Ave., Sunnyvale CA. V době uvedení na trh stál tento počítač 899 USD.

Osmibitový domácí počítač Atari 1200XL byl osazen vylepšeným mikroprocesorem MOS 65C02, který pracoval na taktu 1.79 MHz. Paměť RAM měla velikost 64 KB, paměť ROM s vylepšeným operačním systémem 16 KB. Operační systém měl označení XL OS a obsahoval navíc grafický demonstrační program. Součástí paměti ROM byl již interpreter jazyka BASIC, který se u předešlých modelů musel dodatečně nahrávat, přidán byl diagnostický program a mezinárodní znaková sada. Vše mělo být lepší než u předchozích modelů. Počítač Atari 1200XL ale nebyl uživateli příznivě přijat a masově se nerozšířil. Jeho hlavní slabinou byl zcela uzavřený systém bez jakýchkoliv systémových konektorů, navíc nemohl přijímat některé cartridge, a také se díky neslučitelnému operačnímu systému vyskytly problémy s používáním staršího software (i toho od samotné Atari), problém byl i se SIO konektorem. Další výroba se ukázala jako neperspektivní, neboť zákazníci raději v panice skupovali starší Atari 800, jen aby nezůstali u 1200XL...

Bylo rozhodnuto o urychleném vývoji jiných počítačů, taktéž označených jako řada XL - nakonec byly připraveny již v létě roku 1983. Nové modely zpočátku sestávaly z Atari 600XL a Atari 800XL (vývojové jméno Shirley a Surely) a velmi rychle nahradily neúspěšný Atari 1200XL, jehož výroba byla okamžitě ukončena, stejně tak byla ukončena i dobíhající výroba řady 400/800. Konstruktéři se poučili a oba nové modely řady XL byly již zpětně kompatibilní s Atari 400/800, což zákazníci samozřejmě velmi přivítali. Navíc byly počítače nově vybaveny konektorem PBI (Parallel Buss Interface) pro přímý přístup externích zařízení na systémovou sběrnici. To opět umožnilo snadné rozšíření systému.

Model Atari 600XL byl zamýšlen jako náhrada za levnější počítač Atari 400. Stejně tak jako on měl pouze TV výstup (ovšem pro obraz i zvuk) a také byl určen zejména pro mládež. Počítač byl osazen mikroprocesorem typu MOS 65C02 na taktu 1.79 MHz. Paměť RAM měla velikost 16 KB, paměť ROM s operačním systémem a interpretem jazyka BASIC pak velikost 24 KB. V době uvedení na trh byla jeho cena 199 USD. Vyráběla se verze pro americký a evropský trh (TV norma PAL).

Model Atari 800XL byl zamýšlen jako náhrada za počítač Atari 800. Byl tedy určen pro vážnější práci a tudíž měl i výstup obrazu na monitor. Jinak byl počítač skoro stejný jako model Atari 600XL, až na paměť RAM, která měla velikost 64 KB. Také jeho rozměry byly z tohoto důvodu větší. V době uvedení na trh byla jeho cena 299 USD. Výroba tohoto modelu běžela souběžně s modelem Atari 600XL. Vyráběla se verze pro americký a evropský trh (TV norma PAL). Taktéž se později v malém počtu objevil SECAM model 800XLF s novým čipem "FREDDIE" pro řízení paměti.

V březnu 1984 byly počítače Atari 600/800 XL představeny na Festival International du Son et de l'Image v Paříži. Slíbeny tam byly i modely s TV normu SECAM pro francouzský trh. Nakonec byl dodáván pouze SECAM model 800XLF v zaváděcí ceně 1799 Fr.

Protože ale zákazníci chtěli ještě více a lépe vybavené počítače, byly po roce vyvinuty ještě další dva modely. Již v první polovině roku 1984 byl připraven do výroby počítač Atari 1400XL a v létě pak i Atari 1450XLD (vývojové jméno ??? a Dynasty). Byly to modely "další generace" osmibitových počítačů Atari řady XL a oba byly určeny pro profesionální použití, čemuž odpovídalo i jejich bohaté vybavení. Oba modely byly osazeny novým obvodem "FREDDIE" pro lepší řízení paměti.

Nemělo však býti dobře a nic nového se již nevyrobilo - u Atari totiž tou dobou proběhly zásadní změny, neboť společnost dostala v červenci roku 1984 nového vlastníka, který osmibitovým počítačům přiliš nefandil (viz kap. 12). Počítač Atari 1400XL tak zanedlouho skončil na výzkumné účely (v několika kusech) a výroba Atari 1450XLD ani nestačila plně naběhnout...

Model Atari 1450XLD. Tak tento model měl být vlajkovou lodí "další generace" osmibitových počítačů Atari. Vyráběl se však jen v omezeném množství v roce 1984. Počítač byl osazen mikroprocesorem typu 65C02, který pracoval na taktu 1.79 MHz. Na horní straně počítače byla čelně umístěna vestavěná oboustranná disketová jednotka 5.25", druhou jednotku bylo možno dokoupit (např. pro kopírování disket). V očekávání nástupu "centrálních informačních systémů" byl do počítače vestavěn modem o rychlosti 300 baud. Zvláštností byl také zabudovaný hlasový syntezátorový čip SC-01, který měl dát počítači nový rozměr v jeho interaktivním použití - počítač měl díky němu umět mluvit (handler V:). V době uvedení na trh byla cena tohoto počítače 999 USD.

Model Atari 1400XL. Tento model měl být vylepšením Atari 600XL a 800XL a druhý model z "další generace" osmibitových počítačů Atari. Výroba počítače měla být zahájena v polovině roku 1984, ale k tomu už nedošlo. Tento systém měl všechny rysy počítače Atari 800XL, ale byl navíc vybaven novým obvodem "FREDDIE" pro řízení paměti. Tak jako u modelu 1450XLD, byl i zde vestavěn modem o rychlosti 300 baud a hlasový syntezátorový čip, skříňka byla stejného provedení a stejný byl i její půdorysný rozměr. Cena tohoto počítače měla být 545 USD.

Jak starší počítače řady 400/800, tak i všechny počítače řady XL měly rozsáhlý sortiment originálního příslušenství. Příslušenství pro řadu XL však již bylo důsledně designově přizpůsobeno vzhledu počítačů. Kromě obvyklých zařízení (magnetofon, disketová jednotka, tiskárna) bylo možno k počítačům připojit nově i modem, dotykový tablet, čtyřbarevný plotter a Trak-ball (kuličkový ovladač), navíc byl připravován bezdrátový joystick CX42. Paměť RAM všech počítačů řady XL bylo možno zvýšit pomocí speciálního paměťového modulu Atari 1064 o dalších 64 KB - např. počítač Atari 600XL 16 KB pak mohl mít celkem 80 KB paměti (byť nešla adresovat přímo).

"We brought the computer age home."